Vzhledem k tomu, že moje poslední draftová analýza měla obrovský úspěch a cena picků se v lize navzdory jakémukoliv logickému základu od jejího vydání snad ještě zvýšila, přicházím s dalším – věřím, že podobně úspěšným – projektem. Zpracoval jsem statistické informace o hráčích draftovaných mezi lety 2007 a 2016.

Původně jsem předpokládal, že draft 2016 už je dost daleko na to, aby se u hráčů už „tak nějak vědělo“. Pravdou je, že ve většině případů se už skutečně ví, ale často je např. obtížné to prokázat statisticky. Toto tvrzení mě vede k upřesnění informace, že prezentovaná data jsou skutečně čistě statistická, tedy objektivní. To má své výhody, ale pochopitelně také nevýhody. Výhodou je, že nemůže dojít ke zkreslení ze strany analytika, a tudíž jde o data, která jsou zkrátka daná. Nevýhoda je, že jde o data nezohledňující reálnou kvalitu hráčů, tedy podobně jako parametry v simulátoru zkrátka vycházejí jen z faktických údajů, a je úplně jedno, zda se hráč za statistikami jmenuje Patrick Kane nebo Riley Nash.

Se vším výše uvedeným souvisí skutečnost, že jsem byl nucen, alespoň pro tuto konkrétní statistiku, kterou budu prezentovat (a pár dalších v nejbližší době), nastavit poměrně nízký horní limit odehraných zápasů, jímž je 200. Stojí za tím především nízký počet zápasů, které dosud odehráli top hráči draftu 2016 (Matthews i Laine jich například mají shodně jen něco málo přes 400). Na předkládanou statistiku se tak můžeme dívat optikou toho, že rozdíl mezi statistikou a realitou (zohledňující kvalitu hráčů) udělá na celkovém souboru hráčů jednotky procent, tedy nikoliv zásadní hodnotu. Jde ale o jakousi přirozenou „reálnou“ chybu. Ke statistické chybě zde v podstatě nedochází. Jediné položky způsobující mírnou statistickou chybu jsou hráči draftovaní dvakrát. A pokud se nemýlím, kromě Frederika Andersena byl takto draftován snad jenom jeden další hráč.

A co nám tedy říkají souhrnná data?

V draftech 2007–2016 bylo vybráno celkem 2 106 hráčů. Do NHL se přitom vůbec nepodívalo 1 026 z nich (49 %). Méně než 50 utkání pak odehrálo dalších 319 hráčů (15 %). Celkový podíl picků, které můžeme označit za zcela promarněné, tak činí 64 %.

Více než 50 zápasů, ale méně než 200 zápasů odehrálo 296 hráčů (14 %). Více než 200 zápasů pak odehrálo 460 hráčů, tedy 22 %.

Gólmani tvořili 212 z těchto hráčů (211 bez dvojitého Andersena), tedy zhruba 10 %. V jejich případě ale podle očekávání docházelo k největší „úmrtnosti“. Do NHL vůbec nenakouklo 116 z nich (55 %) a méně než 50 zápasů dosud odchytalo 47 z nich (22 %). V tomto konkrétním případě je ale pravděpodobné, že se tento počet s přibývajícím časem mírně sníží, neboť několik z brankářů s méně než 50 zápasy je stále aktivních, a tudíž by se mělo dostat minimálně do vyšší kategorie. Bezpečně ale můžeme konstatovat, že přibližně tři ze čtyř draftovaných gólmanů nemají naději na úspěch.

Do kategorie brankářů s 50–200 odchytanými zápasy je možné zařadit 34 z draftovaných, tzn. přibližně 16 %. Více než 200 zápasů potom odchytalo pouhých 13 brankářů (14, pokud bychom Andersena počítali dvakrát), kteří dohromady dávají titěrných 6 %.

Obránců bylo za uvedených let vybráno přesně 706, tedy víceméně rovná třetina všech hráčů. NHL zůstala zavřena 368 z nich (52 %), což je o 3 % více, než činí průměr všech draftovaných hráčů v tomto období. Méně než 50 zápasů v NHL pak odehrálo 93 beků (13 %). Pravděpodobnost zcela neúspěšného picku tak v případě obránce činí 65 %, což je 1 % nad průměrem všech hráčů. Stejných 13 % obránců pak odehrálo 50–200 zápasů (absolutní hodnota 94). Přes 200 zápasů pak odehrálo 149 beků, tedy 21 % z nich. V tomto případě se jedná o 1 % méně, než činí kompletní průměr.

Zbylými 1 188 draftovanými hráčů tak byli útočníci. Na všech draftovaných hráčích tak měli 60% podíl. Zjednodušeně řečeno – 6 z 10 draftovaných hráčů byli útočníci. Do NHL se přitom vůbec nepodívalo 542 z nich. Podíl 46 % je tak výrazně nižší než v případě obránců. Vyšší jsou naopak pochopitelně veškeré zbylé podíly úspěšnějších hráčů. Méně než 50 zápasů v NHL odehrálo 179 útočníků (15 %) a do 50–200 zápasů nastoupilo 168 forwardů (14 %). A konečně přes 200 zápasů odehrálo 297 útočníků, tedy 25 % z těch, kteří byli draftováni.

Ze shora uvedeného je patrné, že draftování beka představuje rizikovější investici než v případě útočníka. Do NHL se naplno prosadí každý 4. útočník, zatímco u beků je to každý 5. To je zcela pochopitelné, uvážíme-li, že v zápase zpravidla nastupuje 6 obránců, zatímco forwardů je dvojnásobek. Výběr útočníka je bezpečnější i z hlediska celkového porovnání neúspěšnosti picku. U beka činí pravděpodobnost naprosto promarněného výběru 65 %, zatímco u útočníka je o 4 % nižší a dosahuje podílu 61 %. V praxi tak můžeme tvrdit, že zbytečně je vybráno 6 z 10 draftovaných útočníků.